Rubriky

Jsou to polymerní cukry. Jsou tvořeny monosacharidovými jednotkami a často jsou amorfní, nerozpustné ve vodě a nemají sladkou chuť. V přírodě jsou velmi rozšířené. Můžeme je rozdělit na homopolysacharidy, které se skládají z jednoho druhu monosacharidových jednotek a heteropolysacharidy, které se skládají z více druhů monosacharidových jednotek. Dále je můžeme rozdělit na zásobní (škrob, glykogen, inulin) a stavební (celulosa).

Vstřebávají se poměrně dlouho, udržují stálou hladinu krevního cukru a obsahují dostatek vlákniny, proto nás mnohem lépe zasytí a snižují pravděpodobnost vzniku hladu. Díky tomu, že se do těla uvolňují postupně, nehrozí, že se jejich nadbytek uloží do tuků v takovém množství jako u monosacharidů.

Zdrojem polysacharidů jsou rýže, zelenina, těstoviny, cereálie, aj.

Bližší charakteristika nejdůležitějších polysacharidů

Škrob
Škrob patří biologicky a hospodářsky mezi nejdůležitější polysacharidy. Je to bílá krystalická látka vytvářená rostlinami. Používá se k výrobě dextrinu, lepidla a samozřejmě také v potravinářství. Vyskytuje se jako rezervní látka (brambory, zrna obilí, různé plody i listy rostlin a v potravinách, které se z nich zhotovují).

Glykogen
Má podobný význam pro živočichy jako škrob pro rostliny, neboť plní funkci zásobní látky. Je uložen především v játrech (až 20%) a v srdečním svalu (1%). Při hladovění nebo tělesné námaze se glykogen z tkání odčerpává a jeho obsah klesá.

Celulosa
Je to hlavní stavební materiál vyšších rostlin a je nejrozšířenější organickou sloučeninou na zemském povrchu. Je tvořena výhradně glukózovými jednotkami. Člověk a ostatní živočichové nedokáží celulosu metabolizovat, protože nemají příslušné enzymy. Zvířata živící se rostlinnou stravou mají ve střevech bakterie, které dokáží celulosu rozložit.

Inulin
Je to zásobní polysacharid, jehož makromolekula je sestavena z molekul fruktosy. Je obsažen v zelenině (např. v topinamburu, artyčoku), pampeliškách a čekance. Používá se k výrobě fruktosy a jako přísada do pečiva pro diabetiky.

Chitin
Je to polysacharid živočišného původu. Svou stavbou se podobá celulose. Nachází se zejména v krovkách hmyzu, krunýřích raků, ale i v buněčné stěně hub a ojediněle i v hnědých řasách. Má zejména stavební a ochrannou funkci.

Heparin
Oblíbená zbraň „heparinového vraha”, který se nedávno objevil v médiích, patří také mezi polysacharidy. Používá se jako prostředek proti srážlivosti krve. Neničí již existující sraženiny, ale zabraňuje jejich zhlukování a rozšiřování. Běžně se získává z plic nebo jater hovězího dobytka.

Foto:
www.seedfest.co.uk